Pro přemýšlivé
Následující krátké příběhy sice nemluví výslovně o karate nebo jiném bojovém umění, stejně tak jako Mistr není nutně mistr karatedo nebo budo. Jedná se o obecně platné myšlenky, které je třeba číst srdcem. Někomu by se mohly zdát příliš krátké, ale jsou stejné, jako technika karatedo: rychlé a účinné, na první pohled nemusí být vůbec účinek a smysl vidět.
Čtěte prosím nejvýše jeden příběh denně a potom o něm měsíc přemýšlejte. Možná na něco přijdete 
VNÍMAVOST
"Chci se učit. Budeš mým učitelem?"
"Nemyslím, že víš, jak se učit," pravil Mistr.
"Můžeš mne naučit, jak se učit?"
"Můžeš se naučit, jak mě nechat učit?"
Svým zmateným žákům Mistr později řekl: "Vyučování se uskutečňuje jen tehdy, když se uskutečňuje učení. Učení se děje jen tehdy, když něco učíte sami sebe!"
MYŠLENÍ
"Proč jsi tak ostražitý vůči myšlení?" ptal se filozof. "Myšlení je jeden z nástrojů, které máme pro uspořádání světa."
"To je pravda. Jenže myšlení může uspořádat svět tak dobře, že už ho nejsi schopný vidět."
Svým žákům později řekl: "Myšlenka je clona, ne zrcadlo; proto když žijete v pouzdře myšlenky, zůstáváte nedotčeni skutečností."
SLOVA
Žáci byli pohrouženi do diskuze o Lao-c`ově výroku:
"Ti, kdo vědí, nemluví;
ti, kdo mluví, nevědí"
Když přišel Mistr, ptali se ho, co ta slova přesně znamenají.
I řekl Mistr: "Kdo z vás ví, jak voní růže?"
Věděli to všichni.
Pak řekl: "Vyjádřete to slovy."
A všichni mlčeli.
ZMIZENÍ
Žákovi, který se tak pachtil za osvícením, až tělesně zeslábl, Mistr řekl: "Paprsek světla můžeš chytit - ale ne svýma rukama. Můžeš dosáhnout osvícení - ale ne svou snahou."
Zmatený žák řekl: "Copak jsi mi ale neříkal, že se mám snažit vyprázdnit se? Právě to se snažím dělat."
"Takže teď jsi právě plný snahy být prázdný!" řekl se smíchem Mistr.
OČISTA
MIstr tvrdil, že to, co učí, není nic, a to, co dělá, není také nic.
Jeho žáci postupně zjišťovali, že moudrost přijde k těm, kdo se nic nenaučí a všechno odnaučí.
Tato proměna je důsledkem ne toho, že žák něco udělal, ale že od všeho upustil.
ÚMĚRNOST
Na návštěvníka plného očekávání neudělala Mistrova banální slova žádný dojem.
"Přišel jsem, protože jsem hledal Mistra," řekl žákovi. "Všechno, co jsem našel, je člověk stejný jako ostatní."
Žák pravil: "Mistr je švec s neomezeným přísunem kůže. Ale řeže a sešívá ji podle toho, jak velikou máš nohu."
LEHKOVÁŽNOST
Mistr vždy zdůrazňoval, abychom se spíše učili sami, než byli závislí na autoritě druhých.
To mělo samozřejmě své meze, například když jeden čiperný mladík byl přesvědčen, že by měl jako prostředek mystického zážitku použít drogy a "riskovat, protože člověk se může učit jen experimentováním a omyly."
To Mistra přimělo k tomu, aby připomnel starou moudrost o hřebíku a šroubu.
"Existuje způsob, jak zjistit, zda je do prkna třeba hřebíku nebo šroubu: Zatlučte hřebík. Když se prkno rozštípne, víte, že jste měli použít šroub."
